Koučování je účinná metoda rozvoje osobnosti a zvyšování výkonnosti. Účinná je proto, že nás vede k přijmutí odpovědnosti za náš vlastní život a k uvědomění toho, co se děje v nás samotných i okolo nás. A také proto, že nás dokáže podpořit v naši „akceschopnosti“, tj. podnikání konkrétních reálných kroků vedoucích k našim cílům na cestě za životním naplněním.

Jednou z kompetencí každého kouče nebo leadra je schopnost podpořit druhého člověka v transformaci jeho uvědomění ke konkrétním akčním plánům a samotné akci. Bez ohledu na to, co cítíme či víme, bez ohledu na to, jaký máme potenciální talent či schopnosti, je třeba si uvědomit, že k životu je promění pouze čin. Mnozí z nás chápou pojmy jako oddanost, odvaha a láska, ale doopravdy je poznáme, jedině když dokážeme konat. Konání vede k porozumění a díky činnosti se vědění promění v moudrost.

Zcela souzním s ideou manifestace, tj. že vše, co kdy na světě vytvořil člověk, bylo nejdříve jen pouhou myšlenkou v něčí hlavě. Sama myšlenka však nemá sílu se zhmotnit. K realizaci a tedy zhmotnění myšlenky vždy byla a je potřebná konkrétní akce, udělat první krok a vydat se na cestu.

Akceschopnost jsem pro vlastní „uvědomění si“ vyjádřil následujícím vztahem:

Akceschopnost = (Zájem + Návyk) × Energie + Vůle - Interference

Schopnost konat je primárně výsledkem našeho zájmu (neboli vnitřní motivace), návyku (schopnost si zautomatizovat nějakou činnost) a naší mentální a fyzické energie. Roli hraje určitě i vůle, ta je však lehce vyčerpatelná. Pokud nás něco baví nebo v tom vidíme smysl (tj. máme zájem), nepotřebujeme pravděpodobně tak velkou sílu vůle k tomu, abychom se činnosti věnovali.

Čím více máme danou činnost zautomatizovanou, tím méně mentální energie potřebujeme k jejímu provedení. Máme návyk. Což je dobře v případě pozitivního návyku. Negativní nebo nefunkční návyky naopak naši snahu dosáhnout našich cílů sabotují. Je potřeba je identifikovat a nahradit jiným prospěšným zvykem.

Akceschopnost nezávisí jen na naši motivaci a zvycích či rutinách, ale i na fyzické a psychické kondici. Nedostatek energie (způsobený například únavou, stresem, nemocí) může snížit schopnost jednat, i když máme silný zájem a dobré návyky. Pokud nám chybí z jakéhokoliv důvodu energie, naše akceschopnost klesá. Do jakékoliv činnosti se pak často nutíme jen „silou vůle“.

Zapomenout nesmíme ani na „interference“, které pro zjednodušení reprezentují jakékoliv nutkavé, negativní, iracionální či bludné myšlenky, které omezují schopnost přítomného prožitku, odvádí pozornost od našeho záměru a negativně ovlivňují náš životní potenciál.

Jako příklad si můžeme představit sportovce, kterého baví a naplňuje určitá sportovní disciplína. Je součástí jeho dlouhodobé vize zůstat až do stáří zdravý a v dobré fyzické kondici. Je proto navyklý pravidelně trénovat a zdravě se stravovat. Pokud však podcení např. regeneraci dojde k přetrénování a nebude mít dostatek energie pro další aktivitu. Vážně to ohrozí jeho akceschopnost. Stejně tak negativní myšlenky nebo negativní sebe-mluva mohou zhatit jeho plány na dobrý výsledek v závodě (i když má objektivně dost energie).

Další člověk může mít sice velký zájem sportovat a je vitální, ale pokud si z různých důvodů nevytvoří prospěšné rutiny a návyky, nepřevede se plně jeho snaha do života. Jistě pak najdeme spoustu dalších příkladů z jiných životních rolí (manažer, učitel, máma, otec, zaměstnanec, přítel,…), kdy je naše akceschopnost pozitivně nebo negativně ovlivňována výše zmíněnými faktory.

Uvědomovat si v reálném čase všechny tyto aspekty je klíčovou dovedností v případě snahy koučovat ostatní i sám sebe s cílem dosáhnout životního naplnění. Jistě pomohou vlastní odpovědi třeba na následující otázky:

Odkud pochází zaujetí pro to, co zrovna dělám? Do jaké míry si uvědomuji to co zrovna vykonávám/prožívám nebo jedu jen na automat „ze zvyku“? Jak se cítím na těle a na duši? Jakou mám podporu? Zažívám stav vitality nebo únavy? Odkud pramení příval energie nebo naopak pocit vyčerpání? Které myšlenky se mi honí hlavou, jak ovlivňují moje pocity, moje tělo, chování a rozhodování? Jak moje aktuální jednání zpětně ovlivňuje jak se cítím a na co myslím?

Právě toto vnímání je jedním z nejvýznamnějších nástrojů lidského vědomí a je základem metody koučování i sebe-koučování. Rád vnímání přirovnávám ke světlu, které ozařuje věci, vrhá na ně světlo a umožňuje nám je dobře vidět. Vnímání samo o sobě, ze své podstaty nic neposuzuje ani nic nehodnotí. Jen odhaluje co se odehrává právě v tento okamžik. Vidí, slyší, pociťuje a poznává vše takové, jaké to je.

Když víme kam směřujeme, stačí vnímat kde jsme a další kroky se odvinou od toho, co vnímáme. Nemá smysl za každou cenu plácat se v řece nebo se vysilovat plavbou proti proudu, postačuje jen vnímat a jemně korigovat plavbu po proudu, vyhnout se kamenům a padlým stromům, občas využít vratných proudů, v případě nepřízně počasí zakotvit na čas na břehu... a hlavně plavbu životem si náležitě vychutnat.

Zaměřené, soustředěné vnímání je pozornost. To, čemu a jak věnujeme pozornost, je důležité a záleží na tom. Na tomto poznání staví i praktikování mindfulness nebo koncept Vnitřní hry od Timothy Gallweye, legendárního tenisového trenéra, který položil základní principy koučování zaměřené na rozvoj vnitřního potenciálu.

Jedním z hlavních benefitů propojení mindfulness a Vnitřní hry je schopnost věnovat pozornost tzv. klíčovým proměnným. Ty mohou zahrnovat jak vnitřní faktory (naše aktuální myšlenky, pocity, postoje, tělesné projevy), tak vnější okolnosti (okolní prostředí a jeho změny, rychlost jakou se pohybuji, vztahy s lidmi apod.). Tím, že je vnímám v reálném čase zároveň blokuju většinu bludných, negativních či melancholických myšlenek na minulost a budoucnost, které se mi svévolně honí hlavou.

Praktikování mindfulness a naše „vnitřní hra“ nám pomáhá tyto skutečnosti zachytit a pochopit jejich vliv na naše jednání. Pokud si uvědomíme, že náš dech je povrchní, můžeme ho záměrně prohloubit. Když si všimneme, že nás ovládá hněv, můžeme se rozhodnout uvolnit se. Pokud zjistím, že jedu moc rychle, jednoduše zpomalím. A když si navíc ujasním své hodnoty, silné stránky nebo definuju své vnitřní zdroje (například schopnost jasně myslet, vytrvalost, pokora, skromnost, vděčnost, odvaha,...), obrovsky tím posílím svou vnitřní stabilitu.

Jak propojit mindfulness s „vnitřní hrou“ v každodenním životě a stát se dobrým vlastním koučem i koučem ostatních? Nabízím níže několik praktických tipů, které může každý z nás začlenit do své každodenní rutiny.

• Začněte s dechem: dýchání je jeden z nejjednodušších faktorů, které můžeme vědomě ovlivnit. Kdykoliv pocítíte stres nebo napětí, zastavte se a soustřeďte se na pár hlubokých nádechů.

• Skenujte své tělo a pocity: každý den si najděte chvíli na to, abyste se naladili na své tělo a emoce. Co vám tělo říká? Jaké pocity si nese? Jakou má energii?

• Pozorujte myšlenky: uvědomte si, kdy se objevuje kritický hlas nebo hlas vašeho ega. Místo boje proti němu zkuste jeho myšlenky jen sledovat a nechat je odeznít.

• Zapojte mindfulness do každodenních činností: během běžných aktivit, jako je řízení nebo jídlo, se zaměřte na detaily – chuť jídla, pohyb auta, barvy kolem. Odpovězte si na tyto otázky: Jak hluboce nebo povrchně dýchám? Kde na těle jsem uvolněný, kde napjatý? Cítím se spíše příjemně nebo nepříjemně? Co je za tím? Jak mluví můj vnitřní hlas? Podporuje mě, nebo mě kritizuje? Jaké myšlenky mě zrovna napadají? Co se zrovna děje v mém okolí? Co vidím a slyším? Které vůně vnímám? Jak působí ostatní lidé na mě a jak asi já na ně?

• Vždy myslete i na svou osobní vizi, cíle a své vnitřní zdroje: víte tak pokaždé kam směřujete, co potřebujete udělat v dalším kroku a o co se v životě můžete opřít.

• Udělejte první krok: buďte akční, jděte do toho. Člověk se nejvíce učí vlastní zkušeností.

Dovednost koučovat na prvním místě sám sebe a pokládat si ty správné otázky pomůže každému z nás posílit naši vlastní sebedůvěru, rozhodnost, schopnost jednat a stát nohama pevně na zemi i v náročných životních situacích. Pomůže nám dosáhnout krátkodobých i dlouhodobých cílů a naplnit naši životní vizi. Podpoří nás v naší každodenní snaze stát se lepší verzí našeho vlastního já a užívat přitom života. Jen tak můžeme být maximálně prospěšní i ostatním lidem jako vnímaví a “akční“ podporovatelé jejich osobního růstu.

"Budeš-li pouze postávat na břehu, moře nepřepluješ." Rabíndranáth Thákur